Justus von Liebig

Socha Justusa von Liebiga stojí na mnichovském Maximiliansplatzu a připomíná jednoho z nejvlivnějších chemiků devatenáctého století. Narodil se roku 1803 v Darmstadtu a od roku 1852 zde vyučoval až do smrti v roce 1873. Vědecky proslul především v organické chemii a v zemědělských vědách.

K chemii ho v dětství přivedl otcův obchod s barvami a pigmenty. Cesta později vedla z univerzity v Erlangenu do Paříže, kde spolupracoval s uznávaným Josephem Gay-Lussacem. Při zkoumání fulminátů přispěl spolu s Friedrichem Wöhlerem k objevu izomerie, jevu, který formuje moderní chemii. Roku 1824 ho přijali na univerzitu v Gießenu, kde založil první výukovou laboratoř. Studenti tam poprvé pracovali vlastníma rukama a chemická výuka se tím zásadně proměnila. Jeho práce položila základ průmyslu hnojiv, i když část teorií o výživě rostlin vědci později zpřesnili.

Věnoval se také chemii potravin a propagoval výživnou hodnotu masových extraktů. Tato tvrzení byla později vyvrácena, přesto z těchto snah vzešla bujónová kostka. Kromě sochy najdete v Mnichově i jeho hrob na hřbitově Alter Südfriedhof, kde náhrobní pomník připomíná přínos vědě.