Heidelberger Brückenaffe

V Heidelbergu hned u Starého mostu přes Neckar stojí bronzová opice od sochaře Gernota Rumpfa. Sochu zvanou Heidelberger Brückenaffe postavili roku 1979, ale její příběh sahá mnohem dál, až do patnáctého století. Tehdy kamenná opice, představující posměch, seděla ve věži Starého mostu, která měla přicházejícím vštípit strach a úctu.

Stará socha natáčela svůj nahý zadek směrem k Mohuči na protějším břehu. Tento kurpfalcký pozdrav dával mohučským biskupům najevo, že nad falckými kurfiřty moc nemají. Za války o falcké dědictví zmizela věž i s opicí, která pak dlouho chyběla. Tradici oživil až spolek Alt-Heidelberg: dnešní bronz místo drzého gesta ukazuje rohy, jež mají odvrátit urok. V tlapě přitom drží zrcadlo, které má každého přimět k zamyšlení nad vlastním jednáním. Dotyk sochy má podle pověr moc: rohy slibují návrat do Heidelbergu, zrcadlo bohatství a myšky u nohou zase hodně dětí. Myšky jsou zároveň umělcovým poznávacím znamením a vzpomínkou na starou sýpku poblíž.

Hlava je dutá a funguje jako maska: kdo do ní strčí vlastní hlavu, na fotce se na chvíli stává opicí. Roku 2016 se ve staroměstských obchodech objevila i plyšová verze, která nese na hrudi městský znak. Dodnes u sochy najdete básen Martina Zeillera ze sedmnáctého století. Zní: „Co se na mě takíváte? Starou opici v Heidelbergu jste ještě neviděli? Rozhlížejte se, jistě najdete ještě víc opic jako já." Smysl básně je prostý: každý z nás má v sobě kus opice.