Imperial

Hotel Imperial ve Vídni začínal jako městský palác, nikoli jako hotel. Dům navrhl Arnold Zenetti a v roce 1863 ho dokončili pod vedením Heinricha Adama. Prvními obyvateli se stali Filip Württemberský a jeho manželka Marie Tereza, rakouská arcivévodkyně. Vévodský pár se nastěhoval kolem roku 1866, po pěti letech dům prodal a k světové výstavě 1873 se z něj stal hotel. Fasádu v italské neorenesanci korunuje kamenná balustráda s heraldickými zvířaty z württemberského erbu. Hlavní vchod lemují čtyři sochy se symbolickými významy, původní portál byl dostatečně široký pro dvouspřežní kočár. I pro hosty na vozíčku je dům přístupný.

Uvnitř najdete mramor, ručně tesané sochy a obří křišťálové lustry pod vysokými štukovými stropy. Z lobby vede na patra takzvané královské schodiště, některé pokoje mají balkony s výhledem na střechy starého města. Dva patra přibyla roku 1928, dvacáté století ale dům nešetřilo. Adolf Hitler si tu jako mladý, chudý Vídeňan přivydělával deníční prací, po anšlusu 1938 se vrátil jako čestný host s vlastním apartmá. Nacistické pronásledování donutilo roku 1938 spolumajitele Samuela Schallingera hotel prodat, sám zemřel v koncentračním táboře Theresienstadt. Simon Wiesenthal, který přežil nacistické tábory a proslavil se dokumentováním jejich zločinů, slavil v roce 1998 devadesátiny košer hostinou. Zachvění lustrů nad hostinou okomentoval vtípem: „Hitler je pryč, nacisté skončili, ale my jsme tady pořád a zpíváme a tančíme." Dům patří od devadesátých let do kolekce Luxury Collection, skupiny historických hotelů.

Ubytovali se zde královna Alžběta II. i Charlie Chaplin, při návštěvě roku 2002 také japonský císařský pár. K hotelu patří i vlastní torta: Imperial Torte z marcipánu a čokolády. Podle legendy ji roku 1873, když císař František Josef hotel slavnostně otevíral, vytvořil kuchařský učeň. Tortu koupíte celou i po kouscích, v prosté bedýnce z borovicového dřeva nebo v kartonové krabičce k zasílání.