مسجد الرفاعي

Káhira je město vrstev, v každém kameni zní jiné století. Jednu z nich najdete na náměstí, kde stojí mešita al-Rifa'i naproti mešitě sultána Hasana. Vyrostla v devatenáctém století jako záměrná protiváha sousedky ze čtrnáctého století. Slunce si hraje na vyřezávaných kamenných stěnách a vzduch nese tichou ozvěnu.

Za vznikem stojí Hoshiyar Hanim, matka chediva Ismaila. Chtěla místo, které uctívá súfijského světce Ahmada al-Rifa'i a zároveň slouží jako královská hrobka její rodiny. Práce zahájil architekt Hussein Pasha Fahmi, dokončil je později chediv Abbas Helmi II. Přibyl evropský marmur i cement, který se v islámské stavbě v Egyptě použil poprvé. Uvnitř se rozprostírá rozlehlá modlitební síň, jejíž mramorová podlaha zůstává pod nohama chladná. Kupoli zdobí obnovený mamelucký sloh, který připomíná středověkou slávu města. Stavba tak odráží záměr svých vládců: modernizovat Egypt a přitom mu ponechat viditelné duchovní kořeny.

V hrobkách odpočívá Ismail, jeho matka i poslední egyptští králové Fuad a Faruk. Najdete tu i Muhammada Rezá Pahlaví, posledního šáha Íránu, jehož hrob dodává místu další vrstvu dějin. Když se otočíte zpět k náměstí, dialog obou staveb pokračuje: dvě generace víry na sebe hledí napříč časem.