ЛВ 0487

LV 0487 stojí v železničním muzeu v Taškentu jako sovětská parní lokomotiva pro těžkou nákladní dopravu. Představ si velká hnací kola, mohutný kotel a robustní tendr, který prodlužuje celou soupravu. Muzeum kolem ní zachycuje dějiny železniční dopravy v Uzbekistánu i širším regionu.

Konstrukce vznikla na počátku padesátých let jako nástupce starší řady L, používané také během druhé světové války. Nový typ dostal uspořádání pojezdu 2-10-2. Inženýři přidali nový kotel a topeniště, centrální mazání, pneumatický rošt, silové ovládání zpětného chodu a valivá ložiska na všech nápravách. Zkoušky ukázaly vyšší tažnou sílu, větší výkon a lepší tepelnou účinnost než u předchozích strojů. Sériová výroba pokračovala v letech 1955 až 1956, než Sovětský svaz přešel k dieselovým a elektrickým lokomotivám.

Tyto stroje vozily těžké náklady na tratích jižního Uralu, východní Sibiře a Krasnojarska. Umožnily přepravovat přibližně o čtvrtinu až třetinu větší náklad a současně snižovaly spotřebu uhlí. Dlouhá lokomotiva se šestinápravovým tendrem však v některých depech obtížně otáčela. Velká hnací kola a široký černý kotel dodnes ukazují, jak sovětské železniční strojírenství spojovalo výkon s odolností.