Manastiri i 40 Shenjtorëve

Nad albánským městem Saranda na pobřeží Jónského moře stojí zřícenina pravoslavného kláštera Manastiri i 40 Shenjtorëve. Pochází ze šestého století, zřejmě z doby vlády byzantského císaře Justiniána, a celé tisíciletí patřil mezi nejdůležitější poutní místa jónského regionu. Město pod ním vděčí za své jméno klášteru: ve středověku se název přenesl na nedaleké sídlo a ujal se.

Samotná bazilika byla největší stavbou svého druhu v okolí a ke komplexu patřily i hospic pro poutníky, svaté prameny a krypty. V podzemí stálo čtyřicet drobných kaplí, každá zasvěcená jednomu ze čtyřiceti mučedníků ze Sebaste, křesťanských vojáků z počátku čtvrtého století. Odmítli obětovat pohanským bohům, a tak je postavili nahé na zamrzlé jezero, kde většina z nich umrzla. Jako poutní cíl sloužil až do čtrnáctého a patnáctého století, kdy jej poškodilo osmanské dobývání. V osmnáctém a devatenáctém století přišlo oživení, ale na počátku dvacátého století baziliku opustili. Roku 1944 areál zbombardovali v domnění, že se tu skrývá německá posádka. Za komunismu klášterní okrsek v rámci ateistické kampaně dále ničili a proměnili jej ve vojenskou základnu. Dnes z baziliky stojí jen úseky bočních zdí.

I z mála toho, co tu najdete, se dá hodně vyčíst. V jedné z apsidálních síní se udržely stopy pozdně antické malby: dvě postavy se svatozářemi drží otevřené knihy. Západní a severní vnější zeď nesou čtyři řecké nápisy se jmény donátorů a modlitbami za jejich ochranu. Vykopávky z let 2002 až 2013 přinesly mince, sklo, kosti, keramiku i zbytky sochařské a nástěnné výzdoby. Od roku 1970 místo požívá ochrany jako kulturní památka. Pro místní řeckou pravoslavnou obec neztratilo nic ze svého významu, a tak lidé sem chodí klást květiny.