Daugavgrīvas klostera drupas

Daugavgrīvas klášterní ruiny v Lotyšsku připomínají místo, kde se středověké opatství proměnilo v opevněný hrad. Dnes tu nad zemí zůstávají především mohutné zemní valy.

V raném třináctém století zde Theoderich von Treyden založil cisterciácké opatství, první křesťanský klášter v Livonsku. Klášter se stal významným centrem vzdělanosti v celém regionu. Jeho opati ovlivňovali livonskou církev a někteří později působili jako první biskupové několika oblastí. Cisterciáci se podíleli také na vzniku Řádu mečových bratří. Výhodná poloha u řeky Daugavy umožňovala sledovat obchodní a dopravní spojení mezi Polockem, Vitebskem a Rigou.

Místo v roce 1305 převzal Řád německých rytířů. Řád přestavěl klášter na komendu s obdélným půdorysem, věžemi, kaplí, příkopem napájeným řekou a dřevěným mostem. Pozdější boje však hrad několikrát poškodily a nakonec zničily. Po obnově střídali držitele Poláci, Švédové a Litevci, než areál ztratil strategický význam a začal chátrat. Staré kameny posloužily nové pevnosti na protějším břehu. Archeologický výzkum odhalil rozměry hradu, nejstarší jihozápadní věž a ochrannou zeď. Na místě dnes neuvidíš původní klášterní ani hradní budovy. Uvidíš však valy vysoké přibližně osm metrů a stopy bastionů, které označují někdejší opevnění. Areál dnes představuje významnou archeologickou památku státního významu.