Begijnhof

Begijnhof je historický vnitřní dvůr v Amsterdamu, ukrytý uvnitř okruhu kanálu Singel a asi metr pod úrovní starého centra. První záznamy zmiňují beginy roku 1346 a dvůr roku 1389. Původně jej ze všech stran obklopovala voda a k jedinému vstupu vedl most přes Begijnensloot. Vstup od Spui přibyl až v devatenáctém století. Jeho uspořádání zároveň umožňuje přístup návštěvníkům používajícím invalidní vozík.

Komunita vznikla pro neprovdané nábožné ženy, které skládaly slib čistoty, denně chodily na mši a mohly odejít. Beginy si zachovávaly větší svobodu než řeholnice. Čtyřicet sedm městských domů obklopuje dvůr, přičemž většina fasád pochází ze sedmnáctého a osmnáctého století. Osmnáct domů dodnes ukrývá gotickou dřevěnou konstrukci. Nejznámější Houten Huys na čísle 34 pochází přibližně z roku 1420 a patří ke dvěma posledním dřevěným domům v centru. Po požárech město dřevěné domy roku 1521 zakázalo.

Po protestantském převzetí Amsterdamu roku 1578 zůstal dvůr jedinou povolenou římskokatolickou institucí, protože domy patřily soukromníkům. Kaple se později stala anglickým reformovaným kostelem. Katolíci roku 1671 spojili dva domy do tajného kostela, který zvenčí nesměl připomínat církevní stavbu. Jeho zasvěcení patří svatým Janovi a Uršule. Poslední beginou byla sestra Antonia, která zemřela roku 1971, zatímco legenda připomíná Cornelii Arens. Její rakev se údajně vracela do okapu dvora.