Römische Bäder

Römische Bäder představují římské veřejné lázně, které se od druhého století před naším letopočtem rozšířily po říši. V Curychu jde o první zastávku zdejší prohlídky. Lázně sloužily hygieně, odpočinku, cvičení i setkávání lidí z různých společenských vrstev. Návštěva obvykle postupovala přes šatnu, studenou, teplou a horkou lázeň. Frigidarium bývalo největší místností, zatímco tepidarium nabízelo teplo a prostor pro masáže. Caldarium využívalo hypokaustum, které vedlo horký vzduch pod zvýšenou podlahou a dutými stěnami. Římské lázně spojovaly techniku s každodenním společenským životem. U některých areálů vznikaly obchody, hostince, knihovny, sportoviště nebo divadla, takže koupání doplňovaly další činnosti. Architektura pracovala s klenbami, velkými okny, mozaikami, freskami a mramorovým obkladem. Kořeny veřejných lázní sahají podle záznamu také do starověkého Řecka mezi čtvrté a třetí století před naším letopočtem. Ve Švýcarsku připomíná tento typ stavby komplex Iuliomagus u Schleitheimu, datovaný do prvního až třetího století našeho letopočtu. Jeho pozůstatky chrání moderní muzejní budova. Modely a vizualizace tam ukazují původní uspořádání a fungování lázní.