Stephanskloster

Nad Heidelbergem se zvedá Michelsberg, na němž ve výšce zhruba 375 metrů leží bývalý klášter Stephanskloster. Lidé tu žili dlouho před klášterem: archeologové našli stopy osídlení z mladší doby kamenné, z keltské doby i ze středověku. Díky strmým svahům a výhledu na obchodní i vojenské cesty se hora dala snadno bránit. Okolí navíc skýtá buntský pískovec jako stavební kámen a železnou rudu.

Kolem roku 1090 si benediktin Arnold, čerstvě přijatý do řádu, postavil na předním vrcholu tehdejšího Aberinsbergu poustevnu a kapli. Probošt Zundebold z sousedního Michaelsklosteru si Arnoldovy cely všiml a roku 1094 s dovolením kláštera Lorsch nechal postavit další budovy. Místo se tak stalo druhou větví Lorsch a hlavním mecenášem stavby byl křižák z Handschuhsheimu. Jeho vdova Hazecha našla hrob v západní části kostela, což dosvědčuje její náhrobní deska. Ve dvanáctém století dostal klášterní kostel gotickou podobu. V polovině třináctého století, když benediktinská kázeň povolila, převzali klášter přísnější premonstráti z Allerheiligen ve Schwarzwaldu. Po usazení premonstrátů hora dostala nové jméno Heiligenberg. Klášterní stavby a vytápění obraly horu o les, takže z holého vrcholu se dohlédlo daleko do údolí Neckaru. V téže době se opravila stará cisterna zvaná Heidenloch. Svatý Štěpán dostal vlastní obvod, a s ním i hospodářskou samostatnost. Po reformaci v šestnáctém století klášter zanikl a budovy pustly. Roku 1589 rozhodla Heidelberská univerzita, která klášter zdědila, že ho místním občanům povolí využívat jako lom. Kameny odtud koncem devatenáctého století putovaly na vyhlídkovou věž zámku i do staveb v údolí Neckaru.

Dnes uvidíte jen základové zdi a kopii Hazechiny náhrobní desky s latinským nápisem. Ta vypráví, že Hazecha, žena Rickfrieda, si přála spočinout právě tady a odkázala klášteru čtvrtinu svého majetku. Dar měl zajistit, aby si ji ti, kdo tu žili, připomínali, a aby měla věčný život u Boha.