Palau Episcopal

Palau Episcopal stojí těsně vedle barcelonské katedrály, v samotném srdci města. Rozlehlý areál se táhne od ulice Carrer del Bisbe přes celý blok až na Plaça Nova. Jde o první biskupskou rezidenci nově vystavěnou uvnitř městských hradeb, v bezpečí starého římského opevnění. Palác dnes podléhá ochraně jako lokální kulturní památka.

Dějiny místa začínají rokem 1078, kdy biskup Umbert de Cervelló koupil pozemek uvnitř hradeb. První písemná zmínka z roku 1176 popisuje stavbu s věžmi, stojící vedle rezidence barcelonských hrabat. Z rané podoby se dochovaly především galerie z dvanáctého století. Jihovýchodní křídlo nese tři mohutné oblouky na sloupech se zdobenými hlavicemi, zakončené římsami s kosočtverečnou profilací. V novověku přibyl dvouúrovňový most mezi věží Decumana a arciděkanskou branou, jehož horní část nese pět obloukových oken lemovaných dórskými sloupy. Hlavní průčelí vzniklo za biskupa Josepa Climenta, tedy v letech 1766 až 1775. Vchod lemují páry iónských sloupů, nad nimiž vyniká kamenný znak s letopočtem 1769. Poslední velkou přestavbu mezi lety 1900 a 1928 vedl architekt Enric Sagnier, jemuž patří i fasáda s basreliéfy na Plaça Garriga Bachs. Roku 1936 se palác stal prvním provizorním sídlem Národního archivu Katalánska.

Nejstarší kapitola se ale ukrývá hluboko pod nádvořím. Při stavebních pracích tu archeologové odkryli římskou věž zvanou Torre Romana 78. Nálezy prokázaly, že se místo využívalo nepřerušeně od konce prvního století až do devatenáctého. V nejhlubších vrstvách zůstaly dvě místnosti římského domu, oddělené zdí z kamene a cihel. Podlaha jižní z nich si uchovala zlomek mozaiky s geometrickým vzorem. Vzor tvoří kostky z modré břidlice a bílého vápence, doplněné několika červenými kamínky.