Kurpark

Kurpark ve Stuttgartu-Bad Cannstatt zabírá zhruba patnáct hektarů a jeho dějiny začínají rokem 1819, kdy nad pramenem Wilhelmsquelle vyrostl první pavilon. Voda z něj dodnes napájí místní solnou lázeň. Z dvojité alejové promenády k hotelu Wilhelmsbad, zřízené roku 1821, se vyvinula dolní část parku. Lázeňská sláva vrcholila v sedmdesátých letech devatenáctého století, ale status lázní získalo město až roku 1933.

Park se dělí na dvě poloviny, které spojuje strmý svah a Daimlerova zahrada. Dolní část je geometrická, s velkou loukou vedoucí přímo ke Kursalu, dvěma dětskými hřišti, basketbalovým kurtem, kašnami a vodními prvky. Kursaal navrhl Nikolaus von Thouret a roku 1835 ho za finanční podpory krále Viléma I. dokončili. Na počest krále před ním stojí jezdecký pomník. Za budovou čeká pivní zahrada se starým hudebním pavilonem a minigolfem. Horní část je přirozenější, s klikatými cestami a loukou s pavilonem uprostřed. Z vyhlídkové plošiny se otevře pohled na celý Stuttgart. Tři slohy se tu proplétají: klasická alej dole, anglicky pojatá krajina nahoře a secesní akcenty jako kašna Juno.

Některé stromy tu stojí už od devatenáctého století. Lípa s mramorovým medailonem připomíná spisovatele Bertholda Auerbacha, častého hosta místa. K vidění jsou i busta Roberta Stolze a bronzová socha od Ingrid Seddig. Stopy Gottlieba Daimlera tu najdete také: jeho věž postavili roku 1892 a ve třicátých letech ji rozšířili. Zahrada jeho vily se k parku připojila roku 1974, jeho pomník dnes stojí v původním zahradním domku. Pergola dole je pokrytá dlaždicemi, které vyrobili žáci Johannes-Keplerova gymnázia.