Casa Llopis Bofill

Na zkoseném rohu v Barceloně stojí obytný dům Casa Llopis Bofill. Navrhl ho architekt Antoni Maria Gallissà i Soqué, stavba proběhla v letech 1902 až 1903. Objednatelem byl Manuel Llopis i Bofill, právník a majitel pozemků ze Sitges, který jednal za sebe i za sourozence. Architekt už dříve pracoval na Hotelu Internacional a na Castell dels Tres Dragons pro světovou výstavu roku 1888. Zatímco se tehdejší modernisme klonil k novogotice, zde převládly novomaurské prvky: cihlové zdivo a lomené oblouky.

Fasádu člení tři roviny sledující hranu rohu a uprostřed přes ni stoupá svislý pás arkýřů, dělící ji na dvě symetrické poloviny. Kámen, cihla, omítka, železo a sklo si tu rozdělily úlohy tak, aby každý ukázal, co umí. Sgrafita s velkými rostlinnými motivy v zemitých tónech na krémových stěnách vznikla ve spolupráci s Josepem Mariou Jujolem. Přízemí otevírá osm vstupů do obchodů, každý zakončený cihlovými oblouky na mohutných kamenných pilířích s geometrickými hlavicemi. Nad hlavním vchodem se klene vícelaločný oblouk, který korunuje keramická deska s emblémem Ave Maria. Pod ním se v pozůstatcích původní kované brány dochoval letopočet 1903. Barevné vitráže s květinovými vzory plní arkýře z tepaného železa, jejichž vrcholy přesahují korunní římsu. Ostatní balkony drží kamenné desky tvarované do profilu květu. Pod střechou se táhne galerie snížených cihlových oblouků na svazčených kamenných pilířích, většinu zakrývá zelená glazovaná keramika, připomínka středověkých solan. Uvnitř vás vítá vestibul černobílou mramorovou podlahou a leštěným štukem, který imituje zlatý mramor a nese granátové květy.

Občanská válka si vynutila opravy, přesto dům uchoval většinu původní podoby, jen obklady nejvyššího patra a většinu polychromních vitráží ztratil. Patří k místním kulturním památkám a stojí na Barcelonské trase modernismu, která mapuje katalánskou secesi. Pod centrálním arkýřem nese balkon katalánská klenba obložená barevnými glazovanými taškami, malá ozvěna barokních balkonů města.