Uracher Wasserfall

Dva kilometry jihozápadně od Bad Urachu se Maisental, boční údolí Erms, zužuje k místu, kde řeka Brühlbach padá třicet sedm metrů do volna. Dopadne na kalcitovou travertinovou stupňovitou terasu, odkud pak proudí dalších padesát metrů po strmém mechovém travertinovém polštáři, obklopeném bujnou zelení Švábské Alby. Vodní hladina se při vysokých průtocích rozdělí na několik ramen, které se dále po proudu opět spojí.

Voda sama o sobě vypráví dlouhý příběh. Déšť, který vsakuje v okolí Würtingenu, protéká vápnitými vrstvami, sbírá uhličitan vápenatý, a po zhruba osmadvaceti hodinách vystupuje jako krasový pramen na vysoké louce pod hřebenem Albtrauf v nadmořské výšce šest set dvacet tři metrů. Jeho průtok kolísá od sedmdesáti litrů za sekundu v horkém létě až po čtyři sta dvacet litrů po silných deštích nebo při tání sněhu. Vápno se při výstupu opět ukládá: koryto potoka těsně nad vodopádem vzniklo usazováním, nikoli erozí, stěna útesu neustále roste a přesahuje okraj plošiny, dokud se pod vlastní vahou neodlomí a nezřítí se dolů. Postříkávání pak pokrývá tenkou vrstvou vápna listy, mechy, kmeny a kameny po celém okolí.

Jde o křehký geotop, který je jako chráněný útvar součástí území Evropy 2000 Uracher Talspinne, péče biosférické rezervace Švábská Alba i přírodní rezervace Rutschen. Současný jednostrmý tvar vodopádu je relativně mladý: teprve na konci devatenáctého století bylo mnoho drobných struhulek svedeno do jediné užšího koryta. Předtím se voda rozdělovala do četných malých kaskád. Travertin odtud kdysi těžili jako stavební kámen, z něhož se vystavěl urašský kostel svatého Amanduse. Místo bylo natolik známé, že jej ve svých verších i dopisech přátelům zmiňoval Eduard Mörike, a skladatel Joachim Raff mu věnoval klavírní skladbu s názvem Olga's Rast am Wasserfall bei Urach.