Stefaniewarte

Na vrcholu Kahlenbergu, kopce vysokého 484 metrů v 19. vídeňském obvodu Döbling, stojí od roku 1887 vyhlídková věž Stefaniewarte. Nechala ji postavit korunní princezna Štěpánka, manželka korunního prince Rudolfa. Navrhli ji Ferdinand Fellner a Hermann Helmer, proslulí stavitelé divadel z celé monarchie, jimž Vídeň vděčí i za Ronacher a Volkstheater. Stavba šla ruku v ruce s prodloužením ozubnicové dráhy Kahlenbergbahn, jež dovážela výletníky na vrchol. Některé cihly navíc pocházejí ze staré strojovny lanové dráhy na sousedním Leopoldsbergu, zrušené roku 1876.

Věž má obdélný půdorys, měří 22 metrů a její základna pokrývá asi 35 metrů čtverečních. Nahoře na vás čeká plošina o rozloze zhruba 60 metrů čtverečních, lemovaná dřevěným zábradlím. Projektanti počítali s davy návštěvníků, proto věž dostala dvě samostatná schodiště po 125 stupních, jedno na výstup a druhé na sestup. Veřejnosti je ovšem přístupné jen jedno z nich. V osmdesátých letech 20. století věž převzalo město Vídeň. Rekonstrukce z let 1990 až 1992 přidala skleněnou stříšku nad výstup ze schodiště. Ke 130. výročí roku 2017 následovala další obnova. Téměř 300 metrů nad hladinou Dunaje se otevírá rozhled na Vídeňskou pánev, kopce Vídeňského lesa a údolí Dunaje. Za jasného počasí se ukážou i Leithagebirge a Schneeberg, nejbližší hora přesahující dva tisíce metrů, vzdálená zhruba 70 kilometrů jihozápadně.

Už na konci 19. století odsud proběhly první rakouské pokusy s bezdrátovou telegrafií, se signály mířícími k Votivkirchi. Od roku 1953 se věž uplatňuje i v rozhlasu: nesla antény rakouského rozhlasu a stala se místem prvního FM vysílače v zemi. V srpnu 1955 z věže začalo provizorní televizní vysílání pro celé Rakousko. Vedle ní přitom stojí 165metrový stožár vysílače Kahlenberg, v provozu od roku 1974. Kousek odtud najdete barokní kostel svatého Josefa na Kahlenbergu a cestu, která klesá do vinařských vesniček Grinzing, Nussdorf a Kahlenbergerdorf.