Chiesa di San Pietro Martire

Chiesa di San Pietro Martire je farní kostel na ostrově Murano, proslulém sklářským řemeslem, kousek od Benátek. Neomítnutá cihlová fasáda se dělí do tří polí. Uprostřed je portál ze šestnáctého století, nad ním velká rozeta. Z boku přiléhá zvonice postavená mezi lety 1498 a 1502.

Roku 1348 nechal Marco Michiel postavit kostel spolu s dominikánským konventem, zasvěcený původně svatému Janu Křtiteli. Velký požár roku 1474 zničil celou původní stavbu. Dnešní podobu mu dala obnova dokončená roku 1511. Po levé straně se táhne portikus s renesančními arkádami a sloupy, pravděpodobně pozůstatek původního klášterního ambitu. Interiér má bazilikální půdorys: tři lodi, dvě řady mohutných sloupů a dřevěný strop. V pravé lodi visí Křtění Krista připisované Tintorettovi a dva obrazy Giovanniho Belliniho. Jedním z nich je Barbarigův oltářní obraz z roku 1488, původně z muranského kostela Santa Maria degli Angeli. Druhý obraz, Nanebevzetí se svatými, vznikl mezi lety 1510 a 1513. Ballarinova kaple z roku 1506 vznikla po smrti známého muranského sklářského mistra. Na protější stěně čekají dva Veroneseovy obrazy, svatá Agáta ve vězení a svatý Jeroným v poušti. K nejstarším dílům patří Ecce Homo z roku 1495, zřejmě ze zbořeného kostela Santo Stefano. Když koncem osmnáctého století zanikla benátská republika, stálo tu sedmnáct farních kostelů a dnes jich zůstávají dva.

Sakristie ukrývá malé muzeum s relikviáři, kalichy a monstrancemi, z velké části z muranského skla. Dominují mu barokní řezby z let 1664 až 1672, které vytvořil sochař Pietro Morando. Třicet tři telamonů tam podepírá dřevěné sloupy, mezi nimi dvacet reliéfů ze života svatého Jana Křtitele. Mezi vyřezávanými postavami nechybí ani Sokrates, Nero, Pythagoras či Pontius Pilát. Každého 6. prosince pak ostrov slaví v kostele svatého Mikuláše, patrona sklářů. Místní pekaři k tomu pečou chléb ve tvaru jezdce na koni, který se při bohoslužbě požehná a rozdělí.