Laveshaus

Laveshaus v Hannoveru vznikl mezi lety 1822 a 1824 jako vlastní sídlo architekta Georga Ludwiga Friedricha Lavese. Laves působil také jako urbanista a stavební inženýr. Klasicistní dům charakterizuje geometrický kubický tvar, rustikované přízemí a iónské sloupy. Lavesova rodina obývala třetí patro domu. Spodní podlaží včetně takzvaného Bel étage v prvním patře obývali významní nájemníci hannoverského dvora. Mezi nimi byli francouzský vyslanec Louis-Henri de Roger de Cahuzac a velitel hannoverské brigády Sir Hugh Halkett. Kolem roku 1855 Laves postavil menší ateliérový dům pro svého syna George, který byl umělcem. Pozdější rozšíření sladilo jeho podobu s hlavní budovou. Laveshaus přečkal nálety druhé světové války bez poškození, přestože okolní zástavba utrpěla rozsáhlé škody. Po válce dům hostil městskou turistickou kancelář a později v něm dlouhodobě bydlel Wilhelm Hahn junior, bývalý účastník odboje. Město Hannover získalo nemovitost roku 1908 a Architektonická komora Dolního Saska ji koupila roku 1996. Po rekonstrukci se Laveshaus roku 1998 stalo jejím sídlem a centrem architektonické kultury Dolního Saska. Interiér obsahuje vestibul s mramorovou dlažbou, volně stojícími sloupy a třemi plátny. Obrazy z konce 17. století zobrazují výjevy z řecko-římské mytologie.