Auferstehungskirche

Na Hamburské vede cesta do Barmbektu, bývalé dělnické čtvrti, kde se na počátku dvacátého století stavělo v duchu reformní architektury a cihlového expresionismu. Tam stojí Auferstehungskirche, kostel navržený architektem Camillem Güntherem. Stavba začala roku 1916, ale první světová válka ji odsunula až do roku 1920. Čeká tu zajímavý rozbor: proč zrovna takto?

Uvnitř najdete téměř kruhové lodní prostor s podkovovitou, nikde nepodpíranou galerií a k východu obrácený obdélný oltářní prostor. Günther vycházel z wiesbadenského programu, který chtěl kostel jako shromaždiště všech věřících, kde oltář, kazatelna a varhany tvoří jeden celek, a zlomil tím s ryze orientovanými gotickými předobrazy, jaké předepisovala eisenachská regulace z roku 1861. Možnost takové centralizace přinesl železobeton, materiál tehdy nový, z něhož se kostel stavěl jako jeden z prvních betonových v Hamburku. Kopule je dvouvrstvá: uvnitř působí ploše, zvenku se do výšky zdvíhá a korunuje ji zvonice s lucernou.

Zvenčí zaujmou cihlové fasády doplněné keramikou Richarda Kuöbla, sochaře, který pracoval i na šumachera budovách a na Chilehausu. Po roce 2001, kdy stavba dostala památkovou ochranu, se ukázalo, jak moc si to žádá péči. Západní zdivo bylo značně poškozené, odřené hlavy Lutherových a Melanchthonových bust ztratily část rysů a sloupy i portály, předtím vonné od černé po okrovou, od osmdesátých let kryla šedá akrylová vrstva. Restaurátorské práce, podpořené Německou nadací pro památkovou péči, vrátily dveřím jejich původní černý nátěr s lněným olejem a vstupní části kostela její opravdovou tvář.