St. Bonifatius

St. Bonifatius stojí v Německu jako první místní katolický kostel postavený po reformaci. Neorománská stavba používá pískovec ze Seebergu a její vysoký zdobený jižní štít míří k městskému středu, nikoli k východu. Po staletí čekali místní katolíci na vlastní kostel a mezitím se scházeli v soukromých domech nebo kapli sirotčince. Stavbu umožnily sbírky a návrh dvorního architekta Gustava Eberharda.

Původní interiér spojoval několik stylů a zdobila jej tři životní plátna Paula Emila Jacobse. Madonna, Vykupitel a Vzkříšení Lazara zachycovaly náboženské výjevy, přičemž třetí obraz po krádeži zmizel. Nové oltáře, úpravy po Druhém vatikánském koncilu a opakované výměny varhan postupně změnily podobu kostela. Po opravách střechy a fasády zde od roku 1990 zní současné varhany a bezbariérový přístup usnadňuje návštěvu. Původní výzdavy se dochovalo málo, přesto kámen stále spojuje dějiny katolické obce s její proměnou.