زاوية وسبيل فرج بن برقوق

Zawija a sebíl Faradže ibn Barqúqa vyniká jako malá, propracovaná mamlúcká památka v historických čtvrtích Káhiry. Její mramorové panely zdobí barevné kamenné intarzie. Světlo na fasádě zvýrazňuje proměnlivé vzory, zatímco zastíněný vstup a vyřezávaný mramor vytvářejí klidný architektonický celek. Vlevo stojí malá místnost se zdobeným dřevěným stropem. Muqarnas tvoří trojrozměrné články, které připomínají krápníky a zachycují stopy zlata a barev.

Prostor kdysi sloužil jako sebíl, veřejná fontána pro cestující i sousedy. Nad fontánou se často umisťoval kuttáb, škola koránu pro děti, a stavba tak spojovala vodu se vzděláváním. Zawija zároveň poskytovala skromné místo súfijského ústraní a zbožnosti. Původně stála u Bab Zuwayla, velké jižní brány starého města, než ji rozšíření ulice přemístilo. Ve 20. století byla rozebrána a znovu sestavena o kus dál. Dnešní portál vznikl při této obnově a navazuje na starší kámen. Pozdější restaurátorské práce obnovily barevná skla i jemné dřevěné prvky. Památka spojuje skromné měřítko s přesnými detaily, které připomínají vodu, darování a každodenní zbožnost.