Eisenbachhain

Eisenbachhain je starobylý chráněný les na zalesněném návrší mezi údolími Neckaru a Schaichy. Od roku 1937 zde lesníci nekácejí stromy. Místu dominují duby starší než tři sta let, které doprovázejí buky a břízy. Jejich široké rozestupy připomínají dobu, kdy les sloužil jako pastvina pro dobytek. Eisenbachhain patří k nejstarším přírodním rezervacím svého druhu v Bádensku-Württembersku.

Dnes se les obnovuje vlastním tempem a padlé kmeny zůstávají na místě. Po pádu starého stromu proniká mezi koruny světlo a v uvolněném prostoru vyrůstají mladé buky. Tlející dřevo poskytuje úkryt ptákům, hmyzu i dalším obyvatelům lesa. V dutinách a rozpraskaných kmenech nacházejí prostor jestřábi, různé druhy datlů a vzácný páchník hnědý. Mech, houštiny a staré kmeny zde ukazují přirozené proměny lesa.

Eisenbachhain uchovává podobu někdejšího pastevního lesa a současně sleduje jeho další vývoj. Každý padlý strom vytváří místo pro mladé buky, ptáky a drobné živočichy. Místní ticho vzniká mezi vysokými korunami, dutými kmeny a vrstvami dřeva na půdě. Procházka Eisenbachaine m odhaluje les, který stárne, padá a znovu vyrůstá bez těžby.