Forte di Sant'Andrea

Forte di Sant'Andrea stojí na stejnojmenném ostrůvku při okraji Le Vignole a hlídá mořský vchod přes Lido do Benátek. Veronský architekt Michele Sanmicheli ji navrhl pro benátskou republiku a stavba vyrostla kolem poloviny šestnáctého století na troskách starších opevnění. Jejím úkolem bylo dělostřelectvem zastavit každou flotilu, která by se pokusila proplout nejzranitelnějším vchodem do laguny.

Benátská rada deseti schválila Sanmicheliho plán v lednu 1535, stavět se ale začalo až v roce 1543 pod vedením stavitele Andrea Liona. V roce 1547 dostala pevnost ostrou zkoušku: mnoho kanónů vystřelilo najednou a zdi zůstaly bez poškození. Práce se sice v roce 1549 zastavily, na počátku sedmdesátých let je ale znovu rozproudila hrozba Osmanů. Střední korpus stojí na pozůstatcích věže z patnáctého století a hlavní údernou sílu tvoří vnější bastion. Jeho obdélníkové střílny leží těsně nad hladinou, takže děla zasáhnou nepřátelskou loď u samotné vody. Pod zemním valem se v dlouhé klenuté kasematě skladovala munice a koridor spojuje bastion s vnitřním nádvořím. Průčelí zdobí portál z bílého kamene, dórská římsa, bradaté hlavy na klenebních kamenech a reliéf lva svatého Marka. Sanmicheli při návrhu vycházel z Vitruvia, konkrétně z poměru jedna ku sedmi. Zezadu ji nikdo neopevnil: kdyby ji nepřítel dobyl, nenašel by v ní opěrný bod.

Úlohou pevnosti pak bylo hlavně odstrašovat a předvádět sílu Benátek cizím vyslancům. Vězením nebyla, přesto tu v osmnáctém století Giacomo Casanova prožil několik měsíců v zadržení a vzpomíná na ně ve svých pamětech. Po pádu republiky tu sídlilo vojsko a stavba dostala kolem základů novou podezdívku, aby se nepotopila. Mezitím zdi pohltila zeleň a na ostrov se bez vlastní lodi nedostanete. Na živý cíl pevnost pálila jedinkrát: v dubnu 1797 na francouzskou loď Le Libérateur d'Italie, která si chtěla vynutit vjezd do přístavu.