Santa Maria di Lourdes

Santa Maria di Lourdes stojí v severní části Milána poblíž Monumentálního hřbitova. Tento katolický kostel používá ambrosiánský ritus. Architekt Alfredo Campanini jej navrhl v eklektickém stylu s prvky milánského Liberty. Stavba probíhala v letech 1897 až 1902. Půdorys vytváří baziliku se třemi loděmi. V roce 1925 se kostel stal farním a v roce 1958 získal titul baziliky minor. Průčelí částečně zakrývá velká jeskyně, která připomíná lurdskou jeskyni. Nad hlavním portálem vitráže zobrazují Neposkvrněnou Pannu Marii, svatého Ambrože a Karla Boromejského. Kamenný sokl a odhalené zdivo odkazují na vnitřní členění stavby. Uvnitř sloupořadí odděluje hlavní loď od bočních lodí a nese plné oblouky. Vysoká okna osvětlují prostor, jehož stěny zdobí fresky průvodu milánských biskupů. Klenbu navrhl Marco Martinengo a freskami ji vyzdobil Ferdinando Compagnoni. Presbytář a transept se zvedají nad širokým schodištěm. Kaple připomínají Nejsvětější Srdce Ježíšovo a svatého Josefa. V apsidě se nachází mozaika Korunování Panny Marie mezi anděly a světci. Zvonice Giuseppeho Caloriho se ke kostelu připojuje přes sakristii a završují ji hodiny i zvony.