Palazzo Durini

Palazzo Durini v Miláně představuje výraznou ukázku architektury sedmnáctého století. Palác vznikl roku 1645 na objednávku hraběte Giovana Battisty Duriniho. Návrh vytvořil Richini, významný lombardský architekt své doby. Jeho střízlivé průčelí zdůrazňuje monumentální portál z rustikovaného kamene a balkon piano nobile. Okna doplňují střídající se trojúhelné a obloukové frontony. Jejich maskovité podstavce se opakují také v římse. Schodiště z červeného veronského mramoru vede k předsíni s malbou trompe-l'œil. Tato technika vytváří na rovném povrchu iluzi trojrozměrného prostoru. Sály zdobí malované medailony a velký sál zachovává fresku Triumf Erota od Melchiorra Gherardiniho. Palác hostil také umělce, mezi nimi rodinu Nuvolone, Ercola Procacciniho a Stefana Marii Legnaniho. Legnani nesl přezdívku Il Legnanino. V piano nobile se nacházejí vyřezávané a zlacené dřevěné stropy. Duriniové zde uchovávali rozsáhlou uměleckou sbírku a proslulou kolekci tapisérií. Série Putti zahradníci, darovaná kardinálu Carlu Francescu Durinimu Ludvíkem XV., je dnes v římském Palazzo Braschi. Během španělské okupace palác obýval guvernér Guzmán Ponce de León. Rodina pro něj nechala přistavět balkon, který později přemístila na hrad Durini v Comu. Poškození za druhé světové války palác přečkal bez přímého zásahu. Po válce v něm do roku 1982 sídlil okruh Rinascente-Upim.