Ish-hammam

Ish-hammam, známý také jako městské lázně nebo hamam Meçite, stojí ve čtvrti Meçite v albánské Gjirokastře. Jde o jedinou dochovanou stavbu tohoto typu ve městě. Lázně patří mezi kulturní dědictví a jejich podoba ukazuje, jak osmanská tradice reagovala na místní nedostatek vody. S jejich vznikem souvisejí prameny v okolí Meçite. O hamamu se zmiňuje osmanský cestovatel Evliya Çelebi, který popsal také nedalekou mešitu Meçite. Jeho zpráva spojuje lázně s důležitým místem tehdejšího města.

Nejstarší část obsahuje tři oddělené místnosti pro koupání, pocení a přechod mezi jednotlivými částmi provozu. Pozdější převlékárnu dnes připomínají pouze obvodové zdi. Každá místnost měla vlastní jedinou nádrž a všechny prostory zakrývají nízké kulovité kopule. Kopule pomáhaly větrat a udržovat teplo. Stavba navazuje na klasické uspořádání osmanských lázní, ale její menší měřítko odráží omezené místní zásoby vody. Stěny a kopule stále zachovávají původní obrys. Veřejné lázně tehdy sloužily také jako místa setkávání, odpočinku a sdílení zpráv mezi obyvateli. Ish-hammam proto spojuje hygienu, společenský život a architekturu.