Nagyboldogasszony-kápolna

Nagyboldogasszony-kápolna stojí v Maďarsku mezi loukami a křovinami jako osamělá románská venkovská stavba. Její kamenné zdivo pochází z dvanáctého století. Prosté stěny nesou románský výraz bez pozdější okázalé výzdoby. Nejvýraznějším prvkem je podkovovitě uzavřená apsida, v Maďarsku mimořádně vzácné řešení. Výkopy odhalily ve zdech také římské kameny.

Po požárech a válečných událostech Gercse na konci šestnáctého století zaniklo a kaple zůstala přes století opuštěná. V osmnáctém století se vrátili místní obyvatelé. Barokní obnova tehdy uzavřela jižní vstup, otevřela západní a přidala dvě sakristie, které změnily tvar apsidy. Kaple bývala středem vesnického života, než se okolní sídlo ztratilo z krajiny.

U oltáře leží náhrobní kameny rodin Szunyogh a Terstyánszky. Náhrobní kameny zároveň označují místo, které sloužilo jako rodinná hrobka. Zmizelý hřbitov připomíná, že stavba kdysi sloužila také jako místo rodinné paměti. Louky a keře dnes zakrývají povrchové stopy hrobů, nikoli však jejich přítomnost v půdě.