Casa de l'Aigua

Casa de l'Aigua je průmyslový památkový areál v Barceloně, tvořený čerpací stanicí, úpravnou a podzemními galeriemi. Jednotlivé budovy vznikly v letech 1915 až 1919. Městská vodárenská společnost Aigües de Montcada jej vybudovala po epidemii tyfu, která ukázala potřebu lepšího zásobování pitnou vodou. Voda z Montcady i Reixac proudila pod Avinguda Meridiana do Trinitat Nova, přičemž galerie překonávala padesátimetrový výškový rozdíl.

Zařízení zásobovalo staré městské centrum a Barcelonetu až do roku 1989, kdy je nahradily nové nádrže. Podzemní chodby během španělské občanské války poskytly místním obyvatelům dočasné protiletecké kryty. Po uzavření areál chátral a čelil vandalismu, než začala jeho obnova v roce 2007. Okolní pozemky se mezitím proměnily v komunitní zahrady s květinami a aromatickými bylinami. Dnes slouží jako městské zařízení a komunitní centrum pro sociální, kulturní a vzdělávací aktivity.

V rámci MUHBA zde stálé expozice sledují vývoj barcelonského vodárenství od římské doby po průmyslovou revoluci. Výstava „El fil de l'aigua: continuïtat i discontinuïtat“ mapuje proměny městského hospodaření s vodou. Expozice „Aigua km zero / BCN“ přibližuje místní tradici využívání vody mezi Collserolou, řekou Besòs a Montjuïc. Hlavní nádrž pojala deset tisíc kubických metrů vody a její restaurovaný hypostylový sál dnes hostí veřejné akce.